Pojem didgeridoo, jeho původ a zvuk

Hudební slovník označuje didgeridoo jako dřevěný, dechový hudební nástroj - aerofon, na ulici uslyšíte rído, klacek, tyč nebo i prdiroura. To vše je dutý kmen, původně eukalyptu, vyžraný hladovými termity a opatřen voskovým náustkem. Didgeridoo má své kořeny v Austrálii, jako rituální, rytmicko-melodický hudební nástroj tamních domorodců - aboriginals (původní obyvatelé Austrálie). Tento exotický nástroj oplývá mnoho podivuhodnými mýty a jeho původ můžeme najít někde včase snění, který je pro aboriginals posvátným tvůrčím obdobím, neustále se vyvíjejícího a měnícího světa. Jedna z realistických historek hovoří o domorodci, který chtěl při hození větve do ohně uchránit termity před upálením tím, že se je snažil vyfouknout a zvuk didgeridoo byl na světě. Mytologické a jiné historické údaje o didgeridoo si můžete dohledat na sousedních stránkách, kde se nachází mnoho zajímavých informací (viz odkazy). Didgeridoo má svůj specifický, nezaměnitelný, zemitý zvuk a dokáže prý napodobit všechny zvuky světa. Jakmile se déle zaposloucháte do širšího zvukového spektra (zvukové bubliny, která obklopuje tento nástroj), uslyšíte zvučné tóny, kterým se říká tóny alikvotní (částkové, parciální tóny, určující barvu zvuku, vydávané hlasem nebo hudebním nástrojem). Didgeridoo je však především rytmický nástroj, na který se hraje technikou cirkulovaného dýchání. Rytmické figury jsou často podbarvovány různými skřeky zvířat a jinými exotickými zvuky. V hudbě je didgeridoo spojováno se zpěvem, etnickými bubny, flétnami, tibetskými mísami, ale i klavírem, kytarou, basou, saxofonem a dalšími hudebními nástroji. Zvuk didgerdioo dnes putuje po celém světě a získává si stále více hráčů i posluchačů, kteří objevují nové hudební možnosti i hranice tohoto tradičního australského hudebního nástroje.

Pár slov o mých beskydských rukodělcích

K výrobě didgeridoo používám naše dřevo, většinou dub, jasan, vrbu, borovici, javor, lípu, lísku, černý bez atd. Každé dřevo má svůj zvuk, proto rád hledám a objevuji nové "zvukobarvy" moravských dřevin. Nejpodobnější eukalyptu je prý tis a dub, ale výsledný zvuk především ovlivňuje vlhkost a hustota dřeva, jeho délka, průměr (na začátku i na konci) a samozřejmě technika hry. Po opracování pořízem kmen podélně rozpůlím na pásové pile. Dříve jsem to dělal ručně, ale pryč je doba zakrvácené ruky od pilového listu na dřevo, který jsem ráno sevřel a odpoledne pustil horký k zemi. Pásová pila je jediný elektrický pomocník, kterého k výrobě používám hlavně kvůli čistému a tenkému řezu. Pak nastupují půlkruhové dlátka různé velikosti, dle průměru dřeva. Na vydlabanou vnitřní stranu používám vosk, parafinový olej nebo vodou ředitelný lak na dřevo, dle přání zákazníka. Těmito třemi způsoby chráním nejen stálost dřeva, ale i stálost výsledného zvuku. Vnitřní povrch občas ponechávám bez úpravy - pro čistokrevné naturalisty. Poté slepuji obě půlky speciálním voduvzdorným lepidlem na dřevo. Nakonec povrchová úprava, opět dle přání zákazníků - přírodní povrch, vodou ředitelná mořidla, parafinový olej, balakrylové barvy, laky atd. (viz fotky). Co se týká ladění, tak jsem nakloněn ladit, neboť můžete hrát bez obtíží s klavírem, kytarou, flétnami, houslemi, basou, saxofonem a dalšími hudebními nástroji vyrobenými v temperovaném ladění (viz hudební slovníky a literatura). Někdo didgeridoo záměrně neladí a ponechává zvuk v přirozeném ladění. Je to věc názoru, hudebního záměru i zážitku. Pro vyrobené didgeridoo si doporučuji přijet osobně (nyní Olomouc), ale pokud si nástroj objednáte přes internet a já Vám jej pošlu poštou na dobírku, pak Vám nabízím měsíční zkušební dobu. Na své rukodělky dávám záruku a bezplatný servis po dobu pěti let, což si myslím že je pro Vás výhodné. Mým velkým přáním je, abyste byli nadmíru spokojeni se zvukem koupeného didgeridoo a hráli světu co Vám přijde na tělo, srdce i mysl…

nahoru