O nás - Didgeridoo

Hudební slovník označuje didgeridoo jako dřevěný, dechový hudební nástroj - aerofon, na ulici uslyšíte rído, klacek, tyč nebo i prdiroura. To vše je dutý kmen, původně eukalyptu, vyžraný hladovými termity a opatřen voskovým náustkem. Didgeridoo má své kořeny v Austrálii, jako rituální, rytmicko-melodický hudební nástroj tamních domorodců - aboriginals (původní obyvatelé Austrálie). Tento exotický nástroj oplývá mnoho podivuhodnými mýty a jeho původ můžeme najít někde včase snění, který je pro aboriginals posvátným tvůrčím obdobím, neustále se vyvíjejícího a měnícího světa. Jedna z realistických historek hovoří o domorodci, který chtěl při hození větve do ohně uchránit termity před upálením tím, že se je snažil vyfouknout a zvuk didgeridoo byl na světě. Mytologické a jiné historické údaje o didgeridoo si můžete dohledat na sousedních stránkách, kde se nachází mnoho zajímavých informací (viz odkazy). Didgeridoo má svůj specifický, nezaměnitelný, zemitý zvuk a dokáže prý napodobit všechny zvuky světa. Jakmile se déle zaposloucháte do širšího zvukového spektra (zvukové bubliny, která obklopuje tento nástroj), uslyšíte zvučné tóny, kterým se říká tóny alikvotní (částkové, parciální tóny, určující barvu zvuku, vydávané hlasem nebo hudebním nástrojem). Didgeridoo je však především rytmický nástroj, na který se hraje technikou cirkulovaného dýchání. Rytmické figury jsou často podbarvovány různými skřeky zvířat a jinými exotickými zvuky. V hudbě je didgeridoo spojováno se zpěvem, etnickými bubny, flétnami, tibetskými mísami, ale i klavírem, kytarou, basou, saxofonem a dalšími hudebními nástroji. Zvuk didgerdioo dnes putuje po celém světě a získává si stále více hráčů i posluchačů, kteří objevují nové hudební možnosti i hranice tohoto tradičního australského hudebního nástroje.

K výrobě didgeridoo používám naše dřevo, většinou dub, jasan, vrbu, borovici, javor, lípu, lísku, černý bez atd. Každé dřevo má svůj zvuk, proto rád hledám a objevuji nové "zvukobarvy" moravských dřevin. Nejpodobnější eukalyptu je prý tis a dub, ale výsledný zvuk především ovlivňuje vlhkost a hustota dřeva, jeho délka, průměr (na začátku i na konci) a samozřejmě technika hry. Po opracování pořízem kmen podélně rozpůlím na pásové pile. Dříve jsem to dělal ručně, ale pryč je doba zakrvácené ruky od pilového listu na dřevo, který jsem ráno sevřel a odpoledne pustil horký k zemi. Pásová pila je jediný elektrický pomocník, kterého k výrobě používám hlavně kvůli čistému a tenkému řezu. Pak nastupují půlkruhové dlátka různé velikosti, dle průměru dřeva. Na vydlabanou vnitřní stranu používám vosk, parafinový olej nebo vodou ředitelný lak na dřevo, dle přání zákazníka. Těmito třemi způsoby chráním nejen stálost dřeva, ale i stálost výsledného zvuku. Vnitřní povrch občas ponechávám bez úpravy - pro čistokrevné naturalisty. Poté slepuji obě půlky speciálním voduvzdorným lepidlem na dřevo. Nakonec povrchová úprava, opět dle přání zákazníků - přírodní povrch, vodou ředitelná mořidla, parafinový olej, balakrylové barvy, laky atd. (viz fotky). Co se týká ladění, tak jsem nakloněn ladit, neboť můžete hrát bez obtíží s klavírem, kytarou, flétnami, houslemi, basou, saxofonem a dalšími hudebními nástroji vyrobenými v temperovaném ladění (viz hudební slovníky a literatura). Někdo didgeridoo záměrně neladí a ponechává zvuk v přirozeném ladění. Je to věc názoru, hudebního záměru i zážitku. Pro vyrobené didgeridoo si doporučuji přijet osobně (nyní Olomouc), ale pokud si nástroj objednáte přes internet a já Vám jej pošlu poštou na dobírku, pak Vám nabízím měsíční zkušební dobu. Na své rukodělky dávám záruku a bezplatný servis po dobu pěti let, což si myslím že je pro Vás výhodné. Mým velkým přáním je, abyste byli nadmíru spokojeni se zvukem koupeného didgeridoo a hráli světu co Vám přijde na tělo, srdce i mysl…

Didgeridoo vyrábím z dřevin rostoucích u nás a to převážně z jilmu, břízy a olše. I když by poslední dvě jmenované dřeviny leckdo jako ty úplně nejlepší na výrobu didgeridoo netypoval, tak já mám s nimi  dobré zkušenosti. Bříza i olše často tvoří v oddenkové části těsně nad kořeny výrazné rozšíření a  boule s výrůstky ve tvaru špiček. Jednak rozšíření v koncové části nástroje samozřejmě zvuku prospívá a již zmíněné výrůstky působí také esteticky. I když bříza a olše nejsou příliš tvrdé dřeviny, tak použitím vhodné tlošťky stěny a povrchové úpravy na vnitřní i venkovní straně stěny nástroj docílím zvukových vlastností, který by šly přisoudit spíše didgeridoo z tvrdého dřeva. Samozřejmě jsem zkoušel vyrábět didgerido z listnatých dřevin, jako je škumpa, trnka, třešeň, jasan apod., stejně jako jsem zkoušel i jehličnany. Na zakázku však není problém vyrobit nástroj z jakéhokoliv dřeva či jiného materálu (keramika, ocel apod.). Zatím se mi však na výrobu didgeridoo  osvědčil nejvíce jilm, jakožto tvrdé a houževnaté dřevo. Často využívám různé samorosty (boule, výrůstky, zbytnění, náběhy, odchylky od běžného  tvaru kmene nebo větve, zárosty a kazy) ku vylepšení estetických, ale i zvukových vlastností nástrojů.
Sběr klacků soustředím na období roku, kdy je ve dřevě nejméně vody a to je ke konci zimy. Ty se pak suší a dále zpracovávají na polotovary. Dutinu v nástroji zhotovuji technikou půlení a dlabání,  čímž mohu nejlépe upravovat tloušťku stěny nástroje a průměry otvoru v celé délce od náustku až k rezonátoru,  což jsou pro didgeridoo velice důležité rozměry. Tyto parametry je potřeba  upravit  tak, aby byl zpětný tlak při hře co největší a tím pádem cirkulační dýchání co nejjednodušší a nejefektivnější, dále aby rezonátor správně plnil svou funkci. Klacky řežu na pásové pile, kde mám pás upravený tak, aby byl řez co nejhladší a řezná spára co nejužší. Při dlabání si pomáhám frézou s upravenými vodícími prvky a podle tvaru klacku dodlabávám ručně řezbářskými dláty.
Po vydlabání a slepení jsou polotovary hotové, ty nechávám nějaký čas odležet na půdě kvůli vnitřnímu pnutí a vyrovnání vlhkostí. Při lepení je důležité stáhnout vydlabaný klacek co nejpevněji po obvodu a co nejšetrněji, na což používám osvědčené komponenty. Lepidlo používám klasické PVAC lepidlo na dřevo, které ale odolává vodě, což samozřejmě začne být důležité jakmile se na didgeridoo začne intenzivně hrát. Kvůli vlhkosti a slinám také vnitřní stranu stěny natírám a impregnuji.
Na  povrchovou úpravu vnější plochy stěny používám laky disperzní, syntetické a jako základový nitroceluozový, nebo emulzi z včelího vosku,  kterou si sám míchám a v poslední řadě lněný olej. Mořidla  používám jak lihová, tak vodou ředitelná. Techniky zdobení kombinuji, a to  své vlastní, s  nádechem těch původních. Je to přeci jen nástroj vyráběný Evropanem a ne domorodcem v Austrálii, tak se ani nesnažím, aby to tak vypadalo, ale aby mé nástroje měli svůj specifický styl.
Na zakázku není problém udělat didgeridoo šité na míru, tím myslím (materiál, povrcová úprava, moření, zdobení, ladění, rozměry, do jisté míry celkový zvuk a herní vlastnosti).